Když se dnes řekne Allen Iverson, většina fanoušků si vybaví drobného hráče s vražedným crossoverem, cornrows a slovy „We talkin‘ about practice“. Ale za legendou, která ovlivnila NBA víc než mnozí šampioni, je příběh plný bolesti, vzdoru a proměny. Od zatčení v sedmnácti přes střety s trenéry až po MVP sezónu a kultovní momenty v play-off. Allen Iverson byl vždy jiný. Nechtěl zapadnout, a možná právě proto se stal symbolem celé generace. Nejen té basketbalové.
Dětství Allena Iversona: z ulice až do NBA
Před tím než Allen Iverson vyběhl na palubovku NBA, musel utíkat před realitou, kterou by většina lidí nezvládla. Narodil se v Hamptonu ve Virginii patnáctileté matce, bez podpory otce, v bytě postaveném na praskajícím kanalizačním systému. V dětství chodil po podlaze pokryté splašky a nevěděl, jestli ten den bude mít co jíst. Vyrůstal ve čtvrti, kde vězení, chudoba a smrt byly každodenní realitou. Allen Iverson byl ale už tehdy výjimečný a to zejména kvůli svému odhodlání.
Na střední škole zářil v americkém fotbale i basketbalu, ale jeho příběh se mohl zlomit ve chvíli, kdy byl v 17 letech odsouzen za údajnou účast v rasově vyhrocené rvačce v bowlingové herně. Čelil obvinění z těžkého ublížení na zdraví, přestože důkazy byly sporné a videozáznam jeho vinu nepotvrdil. Odseděl si čtyři měsíce z patnáctiletého trestu, než mu guvernér státu udělil milost. Allen Iverson později řekl, že právě vězení mu ukázalo, co všechno může ztratit.
Zlom pak přišel s trenérem Johnem Thompsonem z Georgetown University, který svým způsobem riskoval svoji reputaci, aby dal Iversonovi šanci. A vyplatilo se. V univerzitní lize Iverson okamžitě zazářil. Dostal cenu pro nejlepšího obránce v konferenci a stal se nejproduktivnějším střelcem v historii týmu. Kombinace jeho rychlosti, hbitosti a neústupnosti z něj postupně udělala neřešitelný problém pro každého soupeře.
V roce 1996 se pak Allenu Iversonovi otevřely jeho dveře do NBA. Byl draftován jako jednička. Byl to zároveň nejmenší a nejlehčí hráč, jaký kdy byl vybrán jako první. Tím se ale jeho výjimečnost teprve začala projevovat.
Allen Iverson v NBA: malý hráč, obrovský vliv
Sice měřil jen 183 centimetrů a vážil něco přes 75 kilo, ale na hřišti působil jako bouře. Už při svém debutu v NBA nasázel 30 bodů, čímž se zapsal mezi nejlepší nováčky historie. A pak přišel tah, kterým dokonce zlomil rekord Wilta Chamberlaina, když během pěti zápasů po sobě nasázel minimálně 40 bodů. Symbolickým vrcholem sezony se ale stala jeho konfrontace s Michaelem Jordanem, při níž mu Allen Iverson bez bázně naservíroval svůj slavný crossover a zakončil střelou přesně přes něj.
V průměru měl během nováčkovské sezony 23,5 bodu a 7,5 asistence. I když jeho úspěšnost střelby nebyla vysoká, cenu pro nejlepšího nováčka si odnesl zcela zaslouženě. Jenže tým jako celek dál selhával a vedení sáhlo po změně. Na lavičku usedl Larry Brown – trenér s důrazem na disciplínu, taktiku a strukturu. A naproti němu Allen Iverson, který chodil pozdě, často vynechával tréninky a nikdy si nelámal hlavu s tím, co si o jeho přístupu myslí autorita.
Jejich vztah byl od počátku napjatý. Brown opakovaně mluvil o sobectví své hvězdy, Iverson mu zase vyčítal veřejné ponižování. Konflikty se stupňovaly a během léta 2000 už byl klub připraven udělat radikální krok. Dohoda s Detroitem, do níž bylo zapojeno několik týmů, by znamenala, že se Allen Iverson stane součástí výměny a opustí Philadelphii. Obchod nakonec ztroskotal kvůli detailům v jiné části transakce, ale samotný fakt, že ho Sixers byli ochotni obětovat, Iversona zasáhl.
Poprvé si opravdu uvědomil, že jeho pozice není jistá. A možná poprvé začal přemýšlet, co všechno svou neústupností ohrožuje. Ještě před začátkem nové sezony vyhledal Larryho Browna, omluvil se a řekl, že chce být lídrem. A tentokrát to nezůstalo jen u slov. Nepromeškal jediný trénink, pravidelně posiloval a do následujícího ročníku, šlo o sezónu 2000/01, nastoupil ve výborné fyzické kondici. Philadelphia vyhrála deset úvodních zápasů, Iverson se stal nejlepším střelcem ligy a dokonce byl oceněn jako MVP. Ale především, poprvé od roku 1983, se Sixers probojovali až do finále NBA. Na jejich čele stál Allen Iverson, který nejen hrál, ale i vedl.
Allen Iverson a kultura: hip-hop, móda a rebelie
Allen Iverson nebyl jen hvězdou NBA, byl tváří celé generace. Ve světě, kde hráči chodili na zápasy v oblecích a tiskovky vedli uhlazeně, přišel s duragem, potetovanými pažemi a volným oblečením. Nezajímal se o to, co je „vhodné“. Chodil, mluvil a oblékal se tak, jak byl zvyklý z ulice, a právě proto se v něm tolik lidí poznávalo. Allen Iverson přinesl do NBA pouliční realitu a přirozeně propojil basketbal s hip-hopem.
Jeho styl byl pro mnohé provokací, pro jiné konečně důvodem, proč se k NBA vztahovat osobně. Iverson se nestal jen symbolem, ale i spouštěčem změn. Jeho volba oblečení byla natolik diskutovaná, že vedení ligy postupně zpřísňovalo pravidla, až nakonec v důsledku i jeho chování zavedlo formální dress code. Ale Iverson si nestěžoval. Jak později nepřímo uvedl, tak „vzal tu ránu na sebe“, aby ostatní po něm měli cestu snazší.
Nebyl ale jen obrazem rebelství. Jeho chování vycházelo z místa, odkud přišel, a ze zkušeností, které liga do té doby moc neznala. Dětství v bídě, rasové předsudky, vězení za nedostatek důkazů, věčně kluzká půda pod nohama. Iverson nikdy neměl pocit jistoty, a proto si hájil vlastní identitu s takovou tvrdohlavostí. Jeho slova možná někdy působila drsně, ale upřímnost z něj dělala autentického lídra.
Vlna, kterou odstartoval, zasáhla NBA i mimo ni. Způsob, jakým mluvil, vypadal i choval se, inspiroval tisíce mladých fanoušků i hráčů. Allen Iverson se stal předobrazem individuality ve sportu – někoho, kdo si nenechá určovat, jak má vypadat. A i když se za to často platilo cenou konfliktů s vedením, fanoušci v něm viděli pravdu, kterou jinde nenacházeli.
Finále, bolest a odkaz: proč Allen Iverson nikdy nezmizel
Sezóna 2000/01 byla vrcholem Iversonovy kariéry. Nejenže vyhrál ocenění pro nejužitečnějšího hráče NBA, ovládl tabulky střelců s průměrem 31 bodů na zápas, ale především poprvé od roku 1983 dovedl Philadelphii až do finále. Tým přitom nebyl ani zdaleka postaven na hvězdách. Kromě Iversona neměl nikdo v sestavě ani 12 bodů v průměru na zápas a většina spoluhráčů nikdy nepřekročila ani patnáctibodový průměr v kariéře. Ofenziva stála jen na něm a on to unesl.
Lakers tehdy v play-off ještě nepoznali porážku. Pak ale přišel první zápas finále. Iverson nastřádal 48 bodů, přetlačil Shaqa s Kobem a šokoval basketbalový svět. V paměti zůstal i moment, kdy po úspěšné střele přešel přes Tyronna Lua, což bylo gesto, které se stalo symbolem jeho neústupnosti, sebevědomí a vnitřní síly.
A to všechno navzdory tomu, že během sezony nastupoval přes devět různých zranění. Nohu měl podvrtnutou, žebra naražená a trápilo ho i rameno, ale nikdy se nevzdal. Lakers sice sérii vyhráli, ale Iversonův výkon zůstal jako jeden z největších momentů finálové historie.
Do dalšího finále už se Allen Iverson nikdy nepodíval. Kariéra se přelévala jinam, ale vliv, který měl na hru, módu i celou kulturu NBA, je nepřehlédnutelný. Stal se legendou, aniž by kdy získal titul. I bez prstenu na ruce tak má místo v síni slávy, i bez kompromisů má navždy místo v historii NBA.
